Každý den vymýšlím úkoly pro Honzíka. Úkol se řídí podle toho, co trénujeme, co neumíme. Cyklicky se musíme k úkolům vracet, zvyšovat obtížnost, prověřovat zda Honzík nezapomněl nějakou dovednost. Toho co bychom měli dělat je spousty. A vážně se snažíme. Úkoly, které jsou náročné na verbální instrukci a její pochopení, zpracovávám pomocí TEACCH programu. Občas mám pocit, že se nedá všechno stihnout, že na něco určitě zapomínám, že trénovat všechno není v lidských silách. Snažím se úkoly udělat tak, aby je Honzík vnímal jako zábavu, a aby bylo co nejméně činností, kterým říkáme práce. Někdy se to daří, někdy ne. Naštěstí „v tom“ nejsme sami. Honzík krásně pracuje i ve školce, někdy se mu daří, někdy méně. To, že se to vůbec děje je zásluha paní učitelky, ale myslím, že především paní asistentky. Na ní leží veškerá samostatná práce u stolečku, a že té práce není málo. Za to a nejen za to, bych jí chtěla moc poděkovat. No posuďte sami. Na následujících fotografiích je zachycena práce z domova a ze školky za pouhé tři pracovní dny (a to nejsou vyfocené všechny), myslím, že fotografie řeknou víc než tisíc slov……
Mgr. Lenka Říhová
24. 11. 2009 at 21.36Tady se nedá nic říct, snad jen „klobouk dolů“ před Honzíkem i jeho zázemím
Mgr. Věra Gošová
25. 11. 2009 at 15.19Honzík je strašně rád chválen, takže děkuje 🙂 a my za pochvalu také.